Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 60 (1921). Praha: Právnická jednota v Praze, 400 s. + příloha
Authors:
= Právník, 60 (1921)
PDF

K nauce o pokusu. Plod mimo dělohu (v dutině břišní),
v době pokusu vyhnání plodu živý, který nemohl dospěti k zralosti, jest způsobilým předmětem trestného činu.
(§§ 5, 8, 144 tr. z.)


Obžalovaná F M. byla uznána vinnou zločinem spoluviny na pokusu vyhnání plodu rozsudkem krajského soudu v O. a podala proti tomuto rozsudku zmateční stížnost, kterou nejvyšší
soud zavrhl z následujících důvodů:
Zmateční stížnost uplatňuje zmateční důvod § 281 č. 5 tr. ř., poněvadž rozsudek pro svůj výrok, že stěžovatelce následky vstříknutí lysoformu do rodidel těhotné ženy byly známy, neuvádí důvodů. Stížnost shledává tento důvod tím závažnějším, ježto se stěžovatelka hájila tvrzením, že vstříknutí lysoformu do rodidel těhotné ženy A. S. předsevzala jen proto, aby ji uklidnila a se jí zbavila. Jest ovšem pravda, že rozsudek výrok stížností označený zvláště neodůvodňuje. Než výrok ten vložen jest jen mimochodem do odstavce důvodů, kde zabývá se rozsudek otázkou, možno-li mluviti o zločinném pokusu v případě, kdy šlo o těhotenství mimo dělohu, při čemž plod vůbec nemohl dospěti. Rozsudek již dříve zkoumal otázku zlého úmyslu stěžovatelčina, jež se ostatně neznalosti účinků své manipulace ani nedovolávala, a dospěl na základě uvedených jím výsledků trestního řízení k přesvědčení, že stěžovatelka vedena byla úmyslem, aby plod vyhnala, aby jej z dělohy vypudila. Za takového stavu věcí nelze shledati v tom zmatku, že rozsudek zcela podružnou zmínku stran znalosti účinků prostředku, jehož stěžovatelkou, zkušenou porodní babičkou, za účelem vyhnání plodu bylo použito, zvláště neodůvodňuje.
Zmateční stížnost označuje dále výrok soudu z důvodu § 281 č. 9 a) tr. ř. zrna tečným, ježto znalci zjištěná nemožnost, aby vstříknutím lysoformu do dělohy plod mimo dělohu se nalézající byl vyhnán, činí pokus absolutně nezpůsobilým a proto beztrestným. Než o nezpůsobilém pokusu možno mluviti jen tehdy, nebylo-li tu vůbec předmětu, proti němuž trestní jednání
čelilo, aneb byl-li prostředek takový, že jím v žádném případě,
za žádných okolností zamýšleného účinku nemohlo býti docíleno.
Byl-li tu způsobilý předmět trest, činu a měla-li nezpůsobilost
prostředku důvod svůj jen v okolnosti konkrétního případu, pak nelze uznati pokus beztrestným. Tomu však jest tak v přítomném případě. Byť i plod nalézal se v konkrétním případě ne, jako normálně, v děloze, nýbrž v dutině břišní mimo dělohu, zjistil přece soud nalézací na základě posudku znalců, že šlo o plod v době pokusu živý, tedy o způsobilý předmět zločinného útoku. Rovněž zjistil soud, že vstříknutí roztoku lysolu do dělohy jest samo o sobě způsobilým prostředkem k vyhnání plodu, jestliže se tento, jak pravidelně, v děloze nalézá. Za takových okolností sluší v tom, že se plod v konkrétním případě nenalézal v děloze, nýbrž na místě abnormálním, shledali souhlasně s rozsudkem, jen okolnost nahodilou, jež byla toho příčinou, že se pokus nezdařil. Jen okolnosti konkrétního případu nečinily pokus stěžovatel čin, vyhnati živý plod S-ové ze života, neúčinným a právem shledán byl dotyčný pokus stěžovatelčin, plod ten prostředkem o sobě nezpůsobilým vyhnati, podle §§ 5, 8, 144 tr. z. trestným.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne
26. června 1920, č. j. Kr II 24/20-4. Jar. Dvořáček.
Citace:
K nauce o pokusu.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 4, s. 132-133.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).