4. Zaměstnanec může se vzdáti platně odměny za práci přes čas.
(Rozh. ze dne 21. března 1923, Rv I 1193/22.)
Že by se zaměstnanec nemohl platně vzdáti odměny, za práci přes čas tnu příslušející, nebo že by takové vzdání (§§ 1444, 861, 939 obč. zák.) bylo dle § 879 obč. zák. smlouvou neplatnou (nicotnou), jelikož zákonem zakázanou a dobrým mravům se příčící, nedá se ze zákona ze dne 19. prosince 1918, čís. 91 Sb. z. a n. odvoditi. Nelze ani usuzovati, že by takové vzdání bylo dle § 13 tohoto cit. zákona trestným. Došlo-li ku vzdání, jak odvolací soud správně dolíčil, způsobem v § 863 bč. zák. uvedeným, zajisté k účinnosti vzdání jako smlouvy došlo i prostým vzetím na vědomí. Nebylo-li dbáno v závodě žalované firmy předpisů a osmihodinové práci, nemůže býti z toho s právním účinkem těženo v této rozepři.