K § 3 zák. čl. XIX. z roku 1907. Pojistná povinnost.

§ 3 zák. čl.XIX. z roku 1907, jednající o povinnosti pojistné pro případ úrazu vypočítává taxativně ony podniky, na jejichž zaměstnance se úrazové pojištění vztahuje. Pravíť v odstavci 1, že povinnosti pojistné podléhají všechny osoby zaměstnané u níže uvedených podniků, a v odstavci 2: »Podniky, závody a práce, na něž se vztahuje působnost pojištění pro případ úrazu, jsou tyto: Výpočet podniků, k úvodu tomuto připojený, obsahuje sice na některých místech generelní označení určité kategorie závodů pojistné povinnosti podrobených, jako na př. v bodu 3 a 26, avšak i zde vymezuje rozsah jednotlivé kategorie určitou značkou, která jest podle vůle zákona rozhodnou pro zahrnutí podniků toho kterého druhu pod úrazové pojištění, v bodě 3 výrazem »továrny« a »živnostenské dílny«, pokud jest v nich trvale zaměstnáno aspoň 20 zaměstnanců, v bodě 26 pak »užívání strojů živelními silami hnaných nebo parních kotlů, vázaných na úřední povolení«.
Ve všech ostatních bodech vypočítává cit. § 3 »podniky, závody a práce, na něž se vztahuje působnost pojištění pro případ úrazu« individuelně. Že tento výpočet jest taxativní, jenž nedopouští, aby pomocí analogie byl extensivně rozšiřován i na podniky tam individuelně nebo podle shora zmíněných charakteristických značek generelně neuvedené, vysvítá pak zcela jasně z posledního odstavce § 3, jenž vyhrazuje ministru sociální péče právo rozšířiti úrazovou pojistnou povinnost na jiné pro zaměstnance s nebezpečím úrazu spojené podniky, a to cestou nařizovací.
(Nález Nejv. správního soudu z 27. září 1926, č. 19828/25.)

Citace:

K § 3 zák. čl. XIX. z roku 1907. Pojistná povinnost.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1926, svazek/ročník 7, s. 531-531.