§ 418 či 1109 obč. z.

Žalobkyně podala proti konkursní podstatě stavitele N. žalobu o určení, že určité stavby (domek, kůlna, plot) na jejím pozemku jsou její vlastnictvím. Konkursní podstata namítala, že zmíněný stavitel měl pozemek v nájmu na určitou řadu let a budovy postavil s vědomím a souhlasem žalobkyně.
Žaloba byla ve všech instancích zamítnuta nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Dovolání opřené o dovolací důvody § 503 č. 2 a 4 c. ř. s. není opodstatněno. K dovolacímu důvodu § 503 č. 2 c. ř. s.: Důkaz obchodními knihami žalované strany o tom, že stavitel N. žalobkyni za užívání jejích pozemků nic neplatil, nebyl v prvé stolici nabídnut a nebylo proto odvolacímu soudu ani dovoleno, by tento opožděný důkaz připustil a provedl. (§ 482 č. 2 c. ř. s.)
Dovol. důvod § 503 č. 4 c. ř. s.: Pokud dovolání tvrdí, že není prokázáno, že došlo ke smlouvě pachtovní, neprovádí tento dovolací důvod po zákonu, neboť při dolíčení tohoto hmotně právního dovolacího důvodu jest dovolateli vycházeti ze skutkového zjištění napadeného rozsudku. Podle tohoto skutkového zjištění bylo však užívání pozemku úplatné a šlo tedy o nájem (pacht). Nesejde na tom, zda stavby, podle zjištění nižších soudů ostatně jen provisorní, byly více méně pevně spojeny se zemí, nýbrž rozhoduje, že byly provedeny pachtýřem při výkonu jeho pachtýřských práv. V takovém případě neplatí předpisy § 417 a 419 obč. z., předpokládající poměr mimosmluvní, nýbrž ustanovení § 1109 obč. z., podle něhož po skončení smlouvy jest pachtýř povinen vrátiti věc ve stavu, v němž ji převzal, ale tudíž i oprávněn, vzíti si zpět vše, со k vůli lepšímu nebo pohodlnějšímu užívání pachtovaného předmětu byl s ním spojil. (Srov. také sb. n. s. 914.)
Nedůvodnému dovolání nebylo proto vyhověno.
Rozhodnutí nejv. soudu z 18. června 1932 č. j. Rv II 577/31/3, 4.
J. Valeček.

Citace:

§ 418 či 109 obč. z.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1933, svazek/ročník 72, číslo/sešit 6, s. 204-205.