Všehrd. List československých právníků, 14 (1933). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 368 s.
Authors:
ďalšia etapa univerzitného mesta koľko prvá a to výstavba univerzitnej
koleje bola t. r. dokončená a slávnostne otvorená dňa 7. mája. —sk.—
Lektorát kriminalistiky navrhuje zříditi prof. Dr. Kallab při Ústavě
pro trestní právo na právnické fakultě Masarykovy university v Brně-
Lektorát se uvolil převzíti vrch. policejní rada Dr. Viktor Sobotka,,
náměstek policejního presidenta v Bině a šéf bezpečnostního oddělení,,
který je znamenitým odborníkem kriminalistickým. Lze dojufati, že mi-
nisterstvo na tento návrh přistoupí, neboť se tu naskytá řídká příleži-
tost výhodné spolupráce teorie a prakse, kdy náklady na zřízení tohoto
lektorátu budou zcela minimální, neboť Dr. Sobotka se uvolil převzíti
na sebe úkol i s opatřením veškerých vlastních pomůcek. Dr. Sobotka
je nejen praktik, nýbrž i významný teoretik, jehož naši čtenáři poznali
i z referátů o nedávných přednáškách. Právnické fakultě v Brně se tím
dostane cenného doplnění, jež je vlastně podle slov navrhovatele nyní
už nutností. Neboť bez základních znalostí kriminalistiky vycházejí
doktoři práv z fakulty bez vědomostí, jež musí býti zcela obecné kaž-
dému četnickému strážmistru i každému policejnímu inspektorovi, vr.
•Silná ruka« panuje v Německu dále. Badenská vláda propustila
prof. Gustava Rad bruch a, čelného representanta t. zv. jihoněmecké
právně-filosofické školy, proslulého zejména klasickým, dílem »Rechtsphi-
losophie«, o němž v tomto časopise bylo nedávno referováno. Prof. Rad-
bruch politicky náležející straně sociálně-demokratické byl ministrem
spravedlnosti v druhém Můllerově kabinetě. Kš.
' К navrhované reformě jednacího řádu sněmoven. Mezi rozmani-
tými opatřeními, jež mají býti provedena v důsledku nynějších poměrů,,
uváděna jest i změna jednacích řádů obou sněmoven Národního shro-
máždění. Mimo jiné má býti obmezeno právo interpelační, zejména má!
býti čeleno »zneužívání* naléhavých interpelací. Zdá se, že tato snaha,
spočívá na nepochopení účelu interpelací vůbec, neboť možno-li našenm
parlamentu v tomto směru něco vytknouti, jest to, že práv svých nevy-
užívá, nikoliv že by jich zneužíval. Není pochyby o tom, že právo inter-
pelační jest jedním z nejdůležitějších práv každého zákonodárného,
sboru, neboť takovýmto způsobem může co nejúčinněji vykonávati kon-
trolu všech odvětví správy. Náš parlament převzal nevhodnou úpravu;
tohoto práva z jednacího řádu rakouské říšské rady z r. 1917 a'bez po-
kusu o nápravu připustil, že z možnosti dotázaného člena vlády odpo-
věděti ústně neb písemně, stalo se pravidlo, že na interpelace odpovídá:
se písemně. Pokud pak se jedná o interpelace naléhavé, jest všeobecně
známo, že za naléhavou jest uznána interpelace jedině tehdy, jestliže
vládní strany za souhlasu vlády se předem usnesly, že bude podána·,
taková interpelace a o ní provedena rozprava.xjinak interpelacím opo-
sičních stran jest naléhavost šmahem odpírána, takže posuzovány jsotŁ
jako obyčejné interpelace a jest skutečně záhadou, v čem by bylo možno-
spatřovati zneužívání tohoto práva. — Jestliže by na interpelačním právu-
mělo býti něco měněno, bylo by to spíše jeho rozšíření, než obmezení».
nebo aspcň změna praxe v tom směru, že mělo by se státi pravidlem,,
aby na interpelace bylo odpovídáno ústně. Vztah příslušného ministra
к obsahu interpelace je zajisté zcela jiný, má-li na interpelaci ústně od-
povídati a svoji odpověď 1 obhajovati, než když prostě podepíše jako
každý jiný správní akt v ministerstvu mu připravenou odpověď, jež se
vytiskne a zapadne ve spoustě ostatních sněmovních tisků. Nebylo by
nutno, aby o každé odpovědi byla prováděna rozprava, avšak odpovědi
samotné, třeba sebe stručnější uvedly by členy vlády v užší kontakt
se sněmovnami a oživily by zájem o plenární schůze, který, o čem ne-
může býti pochyby, povážlivě upadl, ježto každý ví, že se v nich ne-
stane nic, co by nebylo již předem dohodnuto a připraveno. Stálo by
též za pokus oživiti nepoužívané právo dotazu podle § 67 jedn. řádu
poslanecké sněmovny (§§ 66 jedn. ř. senátu), což by bylo též ve shodě
• s úspornými tendencemi nynější doby, neboť by odpadl tisk dotazu i od-
povědi. — Vývoj měl by tedy směřovati opačným směrem, než jakým ;
I
343
ohlašovaná opatření mají se bráti, neboť jakékoliv obmezení interpelač-
ního práva neb přitužení dosavadní praxe může miti za následek jedině
zvýšení nezájmu o náš parlamentní život, neboť sněmovní plenum stalo
by se pak ještě ve větší míře než dosud místem, kde se udílí pouze
formální yankee něčemu o čem bylo již předem rozhodnuto jinde, a kde
členové sněmoven pronášejí své monology, jež zůstávají bez ohlasu jak
u ostatních členů sněmovny, tak i u širší veřejnosti. je.
Rozhlas bez soudní ochrany? V otázce teoretického rozboru této
látky poukazujeme к článku dra Jana Drosta »Immisse a rozhlas«
v čísle 6, běžného ročníku našeho časopisu publikovanému. Při nedo-
statku výslovné zákonné úpravy této látky spočívá všechna tíže správ-
ného nalézání práva mezi stranami na vhodné aplikaci. Význam soud-
ních rozhodnutí, hlavně stanoviska nejvyššího soudu, se zde projevuje
nad jiné jasně. Laskavostí Radiojournalu se dostalo redakci opisů roz-
sudků okresního a krajského soudu v Košicích ve věci rušení poslechu
radia, působeného elektrickým motorkem na vrtačce jistého zubního
lékaře. Podáme zatím jen pro informaci stanovisko všech tří soudních
stolic, jimiž tato záležitost proběhla. Okresní soud uložil žalova-
nému zubnímu lékaři pod pokutou, aby se zdržel rušení žalobcova
příjmu a aby strpěl přimontování příslušného tlumiče rušícího jiskření.
Soud zaujal kompromisní stanovisko potud, že uložil žalobci, aby nesl
náklady této úpravy. Soud si v důvodech nezastírá nedostatek positiv-
ních předpisů v tom směru, ale rozhodl tak, jak uvedeno, v přesvěd-
čení, že nárok žalobcův je s hlediska moderního života oprávněný, tím
spíše, že nemožnost klidného poslechu má pro žalobce (obchodníka)
v zápětí i hmotnou újmu (bursovní, tržní zprávy). Krajský soud
v Košicích jako odvolací uznal oprávněnost původní žalobní prosby
v celém rozsahu a uložil nadto žalovanému nésti též náklady, spojené
s instalací tlumiče. Důvody jsou v podstatě stejné jako nahoře. Ná-
mitku žalovaného, že aktivně legitimována к tomuto sporu by byla je-
dině lozhlasová společnost (opíranou o analogii poruch v rozvodné síti
elektráren) soud neuznal za správnou. Stanovisko nejvyššího
soud u, který se jako poslední stolice věcí zabýval, vyjádřené v roz-
sudku z 18. května 1933, je úplně odchylné od názoru obou předcho-
zích instancí. Žaloba byla zamítnuta, žalobce (kromě náhrady soudních
nákladů) uznán povinným trpěti rušení svého příjmu, neboť nejv. soud
neuznal možnost analogického užití soukromoprávních předpisů o ru-
šení držby pro obor rozhlasu. Ve shodě s oběma předchozími stolicemi
konstatoval nedostatek positivního předpisu o této látce, ale na rozdíl
od oněch dospěl z toho к závěiu, že tedy soudní ochrana nemůže býti
žalobci v tomto případě poskytnuta. Pro užití ustanovení o t. zv.
právech sousedských není zde potřebného úmyslu škoditi sousedovi
výkonem svého práva. Dobrá rada к důvodům připojená, že totiž »vy-
rovnání protichůdných zájmů soudních stran upotřebením tlumiče záleží
jen na dorozumění stran, vedeném zásadami slušného sousedského styku,
nemůže se však státi cestou soudní«, bude snad napříště vodítkem při
úvaze lidí, jakou cestou řešiti podobné spory, stěží ale povede к uspo-
kojivému vyřízení toho konfliktu, při jehož příležitosti byla dána.
Ochota к dorozumění mezi protivníky, kteří se svým sporem prošli
tři instance, bude jistě minimální. Kert.
Osnova advokátního řádu byla vypracována ministerstvem spra-
vedlnosti a rozeslána к připomínkovému řízení. Je ovšem pochybno,
zda jde o ministerský návrh definitivní či zda ministerstvo spravedl-
nosti má nadto snad připravenu ještě řadu změn, které podstatně mohou
změniti tvářnost osnovy, zejména pokud jde o místa osnovy, dotýkající
se bodů stavovsky značně ožehavých. Nový advokátní řád má piatiti
pro celé území ČSR. Platnosti mají pozbýti zejména zákon č. 40/22
Sb. z. a n. (novela advokátního řádu), zák. 96/68 (advokátní řád) zák.
40/72 ř. z., zák. čl. XXXIV/74 o advokáním řádu. zák. č.XXVIII/í887,
zák. č. XXIV/1907, zák. č. LIII/1913, zák. č. XXXV/1914. Osnova
Citace:
K navrhované reformě jednacího řádu sněmoven. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1933, svazek/ročník 14, s. 358-359.