— 240 —
Představenstvo okresní nemocenské pokladny oprávněno jest poskytnouti svým úředníkům jich služebním platům přiměřené zálohy a není právo z náhrady takových obnosů, které se staly nedobytnými.
A., starosta okresní nemocenské pokladny v Ch. poskytnul B-ovi, úředníku téže pokladny, k ukrytí nutných výloh zálohu 110 K, kterou týž ze svého služebného platu měl postupně ukrýti, což představenstvem pokladny bylo schváleno.
Než B. zálohu splatil, byl pro defraudace v úřadě suspendován, trestně stíhán a odsouzen, načež kauce jeho bylo použito ku částečnému uhražení zjištěného schodku. Na to převzalo po rozpuštění představenstva polit, úřadem správu pokladny kuratorium, jehož předseda C. vznesl na A. žalobu o náhradu 110 K, které byly neoprávněně B-ovi zálohou na jeho služební plat vyplaceny a které nedošly z kauce úhrady.
Obě nižší stolice, jmenovitě c. k. krajský jako odvolací soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 16. února 1905, č. j. Bc. I. 11/5—11, žalobu zamítly, což druhou stolicí takto bylo
odůvodněno:
Rozsudek prvého soudce beře se v odpor z důvodu omylného právního posouzení věci, však neprávem. Záloha 110 K byla B-ovi — jak i odvolací soud za to má — poskytnuta po právu.
Jestiť nyní všeobecnou zvyklostí bezmála u všech úřadů — ani státní nevyjímajíc — a i ústavů takových, jako jest žalující, že poskytují svým úředníkům jejich služebním platům přiměřené zálohy a jest tudíž i zálohu, která B-ovi, požívajícímu na měsíčním služném 140 K, obnosem 110 K byla poskytnuta, naznati za přiměřenou.
Ve stanovách žalujícího ústavu, které normálním odpovídají, neděje se ovšem žádné zmínky o poskytování záloh úředníkům; než tam i nenalézáme také ustanovení o vyplácení služebních platů úředníkům ústavů, ač poslední odstavec §. 24. stanov výslovně stanoví, že k obstarávání prací žalujícího ústavu mohou býti přijati úředníci a nebylo by dle názoru odvolatelky představenstvo pokladny také oprávněno, aby úředníkům služební platy vyplácelo. Zde přece nutno vžiti za základ rozhodnutí všeobecnou zvyklost, tak že za to pokládati jest, že byl starosta za svolení představenstva oprávněn, vyplatit C-ovi spornou zálohu na jeho plat služební.
Že pak představenstvo opatření starostovo schválilo, o tom není pochybnosti.
Vytýká se sice, že dotyčné usnesení není správným, poněvadž tehdejší starosta, nynější žalovaný, byl z hlasování při usnášení se vyloučen, poněvadž tu šlo o jeho vlastní věc, tak že pak nebyla — 241 —
již většina představenstva dle stanov potřebná při usnášení se přítomna; než dle mínění soudu odv. mohl se starosta dotyčného hlasování a usnášení se platně súčastniti, poněvadž se tu nejednalo o vlastní zájmy starosty, nýbrž o věc žalujícího ústavu bez ohledu na to, že tomuto usnášení předcházelo již předběžné opatření starosty.
Třetí stolice nevyhověla dovolání žalující nemocenské pokladny, v kterém hlavně poukazováno bylo k tomu, že dle §. 25. zák. ze dne 30. března 1888, č. 33. ř. z. nesmí jmění pokladny býti použito k jiným účelům, než k zapravení dávek dle zákona, statutu a útrat správních, tak že k zvyklosti nemůže býti přihlíženo, poněvadž by se takto odůvodniti dalo mnoho nesprávnosti a nezákonosti a odkázala prostě na správné důvody soudu odvolacího.
(Rozhodnutí ze dne 26. dubna 1905, č. 5631.)1
Flieder.

1. O významu »zálohy« jedná prakt. případ, uvěř. v Jur. Blätter z r. 1905, na str 189., který došel konečného vyřízení nálezem nejv. soudu ze dne 27. května 1904, č. 6027. a jehož nadpis zní: Der von einer Versicherungsgesellschaft einem Provisionsagenten gegebene »Vorschuss« ist ein Darlehen. Wenn die bare Rückzahlung dieses Vorschusses, insoferne derselbe durch Provisionen nicht getilgt wurde, vereinbart worden ist, so ist jeder andere Anspruch von der Kompensation ausgeschlossen.