Vnucený správce není bez svolení soudu exekučního oprávněn, dohodnouti se s nájemcem domu neb reality, na jejichž užitky správa vnucená se vede, že má činže nájemní (pachtovní) zapravena býti srážkou z nájemní kauce. Svolení všech vym. věřitelů jest tu právně bez významu.
A pronajal B-ovi hostinec v X., při čemž složil tento kauci, která ručiti měla za správné splnění smlouvy nájemní a za veškerou škodu pronájemce.
C, který ustanoven byl za vnuceného správce požitků domu A-ova, žaloval B na zaplacení nájemní činže.
Tento namítal, že není k placení hotovými povinen, poněvadž se dohodnul se správcem, že nejbližší pachtovní činže se hotově pachtéřem nezapraví, nýbrž prostě ze složené kauce odrazí. Odvolával se při tom na výslovný souhlas všech vym. věřitelů.
První a druhá instance, zde rozsudkem c. k. krajského jako odvolacího soudu v Chrudimi ze dne 14. července 1903, č. j. Bc. I. 60/3-13, nepokládajíce provedení důkazů o správnosti údajů námitkám za základ sloužících, správcem popřených, za potřebné, žalobě vyhověly z těchto
důvodů:
Námitky žalovaného v odv. řízení jako důvody odvolací uplatňované postrádají váhy a důvodů.
Jednání, na které žalovaný poukazuje, jest povahou svou takového rázu, že nelze je pokládati za výkon obyčejné hospodářské správy vedle §. 109. ex. ř. Vždyť pachtovní záruka zavazena jest za řádné splnění všech podmínek smlouvy, ručí za veškerou škodu nesplněním smlouvy, poškozením předmětu atd. pronájemci povstalou, takže smlouva tvrzená jest také důležitosti, že bez schválení soudu exekučního, které zde ale schází, platnost její neobstojí (obdoba §. 865. ob. z. obč.). Vnucený správce může sice bez povolení soudu již mocí svého úřadu dle §. 109. ex. ř. pachtovné vybírati, kvitovati je i zažalovati (§. 110. ex. ř.), nemá ale práva v neprospěch vnucené správy s ním naložiti. Souhlas vym. věřitelů jest tu bez všeho právního významu. Platí sice ohledně vnucených správců vedle §§ 109. a násl. ex. ř. celkem zásady o zmocnění; titéž nejsou však ani zmocněnci dlužníka — aspoň ne ve všem a naprosto — ani vym. věřitele. Postavení vnuceného správce jest také zcela jiné než opatrovníka neb správce konk. podstaty. Vnucený správce jedná, aniž by se nalézal v nějakém služebném poměru státním, jako orgán soudu exekučního, obstarává záležitosti jemu svěřené a povinné ve vlastním jméně v zájmu věřitelů a dlužníka pod dohledem a dle pokynů soudu exekučního (§§ 112., 114. a 132., č. 3. a 4. ex. ř.). Vym. věřitelé mohou sice ve smyslu §. 114., odst. 2. ex. ř. proti jednotlivým úkonům vnuceného správce hledati odpomoc u soudu exekučního, udíleti rady a pokyny, jak by správa vedena býti měla; nejsou však oprávněni udíleti přímo vnucenému správci rozkazy a žádati, aby dle jejich vůle správu vykonával. Revisi o důvod č. 4. §. 503. s. ř. se opírající nejv. soud nevyhověl, poněvadž právní posouzení věci soudem odvolacím za právně omylné neshledal.
(Nález nejv. soudu ze dne 19. listopadu 1903, č. 14131.)
Flieder.