Cihlářský mistr.

Zaměstnanec cihelny, o němž bylo zjištěno, že jeho hlavní činností jest ukládání cihlářského materiálu do pece, pálení cihel, vyvážení popele z pece, připravování cihlářského materiálu v době zimní k výrobě cihel a tašek, jakož i hospodářské práce na poli, nepodléhá pensijnímu pojištění. Tím, že žalovaný úřad vyslovuje, že dozírání stěžovatelovo na práci ostatních dělníků jest pouze podřízenou částí jeho hlavní činnosti a že i vedení záznamů jest významu časově podřízeného, dal žalovaný úřad zřejmě najevo, že stěžovatele nepokládá za zaměstnance ku pracím jiných osob pravidelně dozírajícího, za cihlářského mistra, nýbrž za cihlářského dělníka. Zda v činnosti stěžovatelově převládá ona složka, jež charakterizuje jeho činnost jako činnost pouhého dělníka cihlářského, či ona činnost, jež by ji charakterisovala jako činnost mistra, t. j. osoby ku pracím jiných pravidelně dozírající, jest otázkou skutkovou, jejíž zodpovědění může Nejvyšší správní soud přezkoumati jen s hlediska § 6. zákona o správním soudě. Nejvyšší správní soud však neshledal, že by zjištění žalovaného úřadu, že stěžovatel konal převážně práce pouhého dělníka cihlářského, a nikoliv práce osoby dozorčí, t. j. mistra cihlářského, nemělo ve spisech podkladu, bylo s nimi v rozporu neb spočívalo na řízení, jež trpí nějakou vadou. Vývody stížnosti, že cihlářský mistr podléhá pensijnímu pojištění, jdou mimo, ježto podle zjištění žalovaného úřadu, z něhož i Nejvyšší správní soud musí vycházeti, stěžovatel mistrem takovým nebyl.
(Nález Nejvyššího správního soudu z 20. ledna 1927, č. 793/27.)

Citace:

Cihlářský mistr. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1927, s. 118-118.