Zaměstnavatelské příspěvky resp. podpory podle § 2 odst. 2. pens. zákona:

Nejv. správní soud neshledal, že by v řízení, v němž jde o rozhodnutí otázky, zda zaměstnavatel jest povinen platiti za něho příspěvek podle § 2. odst. 2. pens. zákona, byl zaměstnanec stranou, která by byla legitimována proti rozhodnutím úřadů ve věci té vydaným podávati opravné prostředky. Jen ten, do jehož subjektivních práv aneb aspoň právem chráněných zájmů rozhodnutí neb opatření úřadu zasahuje, jest legitimován k tomu, aby ono rozhodnutí, po případě opatření cestou instanční naříkal. I pensijní zákon (§ 75 odst. 3. a 4.) přiznává právo opravných prostředků jen, pokud rozhodnutí neb opatření týká se práv a povinností tímto zákonem upravených přiznává tudíž legitimaci jen tomu, do jehož práv bylo rozhodnutím zasazeno resp. jemuž uloženy určité povinnosti. — Stěžovatel se nedomáhá, aby byl pens. pojištění podroben, uznávaje, že je vzhledem ke svému stáří z pojistné povinnosti vyňat, a netvrdí, že mu byla naříkaným rozhodnutím uložena nějaká povinnost. Své oprávnění k odvolání vidí jen v tom, že bude zbaven možnosti dovolávati se event, podpory z fondu pro potřebné nezaměstnané. Ale na podporu tu nemá nikdo právního nároku, nejde při mí ani o právem chráněný zájem, takže nemůže stěžovatel o tuto okolnost opírati svou legitimaci k odvolání.
(Nález Nejv. správ. soudu z 20. ledna 1927, č. 795/27.)

Citace:

Zaměstnavatelské příspěvky resp. podpory podle § 2 odst. 2 pens. zákona. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1927, s. 118-118.