Financování vývozu

věnuje se nyní zvýšená pozornost, právem, poněvadž není pochybnosti o tom, že překonání krise jest u nás v bezprostřední souvislosti s obnovou našeho vývozu.
Vládou byl předložen a parlamentem již schválen zákon zvyšující státní záruky za vývozní úvěry o 1 miliardu, tedy celkem na 1850 milionů. Vedle rozšíření ciferného byla možnost poskytovati státní záruky na vývozní úvěry rozšířena i na jiné úvěry dodavatelské, které bezprostředně úvěry vývozními nejsou, ale stejný účel sledují. To vše souvisí s financováním vývozu do Ruska. Rusové žádají, aby byl financován půjčkou, která by se Rusku poskytla. S naší strany se ovšem pokládá za vhodnější, bude-li úvěr poskytnut zdejšímu vývozci než Rusku jako dovozci. Rusům by ovšem velmi záleželo na tom, aby svůj požadavek u nás prosadili, ne snad proto, že by to byla pro ně ve styku s Československem tak značná výhoda, ale že by to byl praejudic pro ostatní státy. Patrně dojde ke kompromisu, že aspoň určitá část finančních prostředků bude se týkati ruského vývozu jako celku a jiná část bude poskytována na konkrétní vývoz individuelně. Podle dosavadního znění zákona nebylo by však možno použiti státní záruky na úvěry, které nejsou vázány na konkrétní dodávku; proto byl zákon změněn. Zajímavé a účelné je také ustanovení, že státní záruka nabývá účinnosti i když nedojde se svolením ministerstva financí zcela nebo z části k dodávce. To znamená, že se mohou za dnešních nejistých poměrů vyskytnouti případy, že bude možno provésti dodávku, ale k zaplacení jejímu že by nedošlo; pak ovšem dá ministerstvo financí přednost tomu, zaplatiti menší škodu, která vznikne z neuskutečnění vývozu, než aby platilo vývoz celý. Státní záruky za vývozní úvěry jsou jedním z mála opatření státní správy, která měla stoprocentní úspěch. Nevyskytl se dosud případ, že by došlo k uplatnění záruky. Příčina je v tom, že se záruky poskytují velmi obezřetně, věcně a hlavně beze všeho zřetele k politickým protekcím.
Podpoře vývozu má také sloužiti přímé financování vývozu Národní bankou. Stanovy Národní banky vyžadují zpravidla tří podpisů na obchodní směnce, aby ji Národní banka mohla eskontovati, a to při vývozu byl by to podpis tuzemského vývozce, zahraničního kupce a financujícího peněžního ústavu. Takovéto směnky eskontuje Národní banka za 3½%. Má-li se dostati tohoto levného eskontního úvěru přímo vývozci, bude nutno nahraditi třetí podpis. Podle stanov Národní banky může býti nahrazen zástavou cenných papírů. Za opatření, této zástavy musil by vývozce ovšem také zaplatiti. Proto se jedná o to, aby záruku tuto převzal stát, který by za tím účelem deponoval u NáVodní banky na př. 300 milionů státních papírů k tomu účelu vydaných. Pamatuje se i na to, že nebude možno opatřiti ani druhý podpis, t. j., že cizozemský kupec odmítne směnku vystaviti. Pak ovšem by nezbývalo nic jiného, než aby druhý podpis poskytl některý veřejný úvěrní ústav. Směnka taková zůstává pak směnkou obchodní jedině svou povahou. Bude proto nutno tím přísněji tuto povahu zkoumati. Proto také má býti tato formální výjimka zpravidla omezena toliko na vývozní úvěry, limitována určitou částkou a má to býti opatření mimořádné a proto jen přechodné, které· má normální vývozní úvěr toliko dočasně doplňovati, nikoli nahrazovati. Národní banka tu vychází průmyslu vstříc podobně, jako vyšla již dříve vstříc zemědělství (obilní listy), a berouc v úvahu mimořádné poměry, dočasně uvolňuje svou normální praksi. L.

Citace:

Financování vývozu. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1935, svazek/ročník 16, číslo/sešit 7, s. 321-322.