Cizozemští dělníci se musí podrobit lékařské prohlídce a nemohou-li sc
vykázati nějakým průkazem o zajištěném místě ve Francii, jsou posláni
к nejbližšímu přistěhovaleckému úřadu za účelem jich umístění v prácí.
К poskytování mimořádných výpomocí Francouzům usedlým v cizině po-
volen nař. z 13. srpna 1921 pro rok 1921 obnos 1,800.000 fr.
IV. Úvěr osobám hospodářsky slabým a válečným poškozencům.
Otázku úvěru osob hospodářsky slabých nebo válečných poškozenců
řeší tyto právní předpisy;
Nařízení z 3. března 1921, jímž jsou stanoveny podmínky pro prová-
dění zákopa ze 24, října 1919 o otevření úvěru na prospěch demobiliso-
vaných malých obchodníků, průmyslníků a řemeslníků. — Zákon ze 14.
června 1920 ntěhí částečně zák. ze 7. května 1917 o úpravě úvěru pro
konsumní družstva. — Zákon z 5. května 1920, jímž se mění čl. 1. zák.
z 9. dubna 1918 o poskytnutí úvěru na venkově až do maximální ceny
nemovitosti 20.000 Fr. Zák. z 19. dubna 1921 upravuje podmínky úvěru
к získání, zařízení,, změně nebo znovuvýbudování malé usedlosti na ven-
kově, nepřevyšuje-li její cena výši 40.000 fr.
V. Odborné školství průmyslové a obchodní.
Odborného školství technického týká se nař. z 12. července 1921
o praktických školách obchodních, průmyslových a řemeslnických. Školy
obchodní nebo průmyslové může založit župa nebo obec anebo více žup
nèbo obcí, a nesou pak náklad zařizovací. Náklady spojené s udržováním
nese stát, župy nebo obce (zák. z 19, čeryencé 1889 a 15, července 1893).
Školy řemeslnické mohou býti Založeny jednou nebo více župami, obcemi,
obchodními komorami, odbornými spolky za přispěpí státu. Vyučování
ve všech školách spadajících pod tento zákon je bezplatné, stát zřizuje
stipendia., ________
Judikatura.
(Pořádá Dr. Jindřich Tučný.)
Sociálni pojištěni: a) nemocenské.
Podstata obnovy řízení ve správním řízení záleží v tom, že opatřením
úřadu bez vůle stran odklizují se procesně právní účinky dřívějšího roz-
hodnutí.
Není tedy obnovy v právnickém smýslu tam, kde by takové účinky
byly odklizeny vůlí stran a nemůže býti řeči o obnově, kde by nešlo o od-
klizení právních účinků. Zdali tyto účinky zasahují také ve správní sféry
. osob třetích nebo jen toho, kdo o obnovu zakročil, jest pro otázku zásadní
přípustnosti obnovy zcela ne rozhodu o. Nemůže tedy ani okolnost, že někdo
nabyl z dřívějšího rozhodnuti subjektivních práv, býti na závadu obnově
řízení,, jsou-li tp jinak dány předpoklady pro ni.
{Nález nej v. správ, soudu z 22. září 1921, č. 11715.)
Obsah protokolu o schůzi představenstva okres, nemocenské pokladny
není rozhodným důkazem o průběhu jednání této schůze.
Zápis o usnesení jest sice dokladem o průběhu jednání, ale dokladem
takovýrh, jenž může býti vyvrácen Jinými důkazy. Nabídl-li proto stěžo-
vatel důkaz svědky pro své tvrzení obsahu protokolu odporující ńebo
aspoň jím nepotvrzené, byl úřad oprávněn a — pokud ono tvrzení pokládal
za rozhodné — i povinen provésti či připustiti důkaz o nesprávnosti nebo
o mylnosti zápisu. Hodnocení toho kterého průkazního prostředku jest
134 ovšem v každém případě věcí úřadu a nemůže správním soudem věcně
býti přezkoumáno. (§ 6., odst. I. zák. o spr. s.)
JNález iíejvyššího Správního soudu z 22. září 1921, Č. 11715.)
b) pensijní.
Nález rozhodčího soudu pro pensijní pojišťování v Praze, zemská
úřadovna I., z JO. března 1922, č. Č. p. 3/22/8 v rozepři B. Š„ Vdovy po
reVidentu, proti zemské úřadovně I. Všeobecného pensijního ústavu v Praze
o přiznání vdovské renty.
Žalobě se vyhovuje. Strana žalovaná povinna jest žalobkyni vdovskou
rentu roční podle třídy X. v částce Kč 745.50 s příslušnými příspěvky vy-
chovávacími na 4 nezletilé dítky, a to částky do dnešního dne splatné do
14 dnů pod exekucí, ostatní částky v měsíčních lhůtách předem, obojí
s příslušnými drahotními přídavky podle zákona z 12. srpna 1921, e. 299
Sb. z. a n., a útraty řízení soudního částkou Kč 429.30 zaplatili z důvodů:
Manžel žalobkyně J. Š., revident zemského obilního ústavu pojištěn
byl u zemské úřadovny I. Všeobecného pensijního*ústavu v Praze od:
1./10. 1910 do 27./3. 1912 ve třídě III. měsíců 19
1-/3. 1919 » 31./3. 1920 » » VI. » 13
1./4. 1920 » 30./6. 1920 » » VI. » 3
1./7. 1920 » 31./3. 1921 '» » XVI. » 9
. ' ' I
44
a zemřel dne 12. července 1921.
Výměrem strany žalované ze dne 19. srpna 1921, č, N 408/21 byla žá-
dost žalobkyně za přiznání vdovské renty zamítnuta.
Žalobkyně domáhala se, žalobou přiznání této pracovní renty. Strana
žalovaná v námitkách uvádí, že J. Š. neodbyl minimální čekací dobu 60
příspěvkových měsíců, takže vdově nemohla býti přiznána vdovská renta
a proto jí bylo přiznáno pouze odbytné ve výši 2982 Kč. Nárok na vdov-
skou rentu by žalobkyni příslušel pouze tehdy, kdyby její manžel byl ze-
mřel následkem podnikového úrazu, t. j. následkem úrazu, utrpěného1 při
výkonu služebních povinností. Podle úmrtního listu zemřel J. Š. násled-
kem srdeční vady, tudíž na chorobu vnitřní, jež nebyla zaviněna žádným
úrazem, a tím méně úrazem podnikovým.
Na to žalující strana tvrdila dále, Že manžel Josef pověřen byv kon-
trolní službou v Podkarpatské Rusi, nucen byl často přenocovat! v že-
lezničních vozech za tuhých mrazů, ano i na četnických stanicích, čímž
si přivodil onemocnění chřipkou a zápal plic, z kterých chorob se u něho
vyvinula srdeční vada, takže v tomto případě sluší považovati chorobu tuto
jako následek, rovnající se úrazů utrpěnému při výkonu služebních povin-
ností.
Dle § 5. (3) pens, zákona, nastane-li nezpůsobilost к výdělku nebo
smrt pojištěncova před uplynutím doby čekací, a Však následkem
podnikového úrazu (§ 5. zákona ze dne 28. prosince 1887, Č. 1. ř. z.
ar 1888 ve znění nařízení ze dne 21. srpna 1917, č. 363 ř. z.), považuje se
čekací doba Î2Ç) příspěvkových měsíců (§ 8. IV. pens, zák.) Za dokonanou.
Ani pensijní, ani úrazový zákon nemají definicí »podnikového úrazu«.
Musí býti tedy tentò pojem s použitím předpisu § 6. obč. zák, vyložen a
podle' tohoto předpisu zákonů, když se ho užívá, nemá býti jiného rozumu
přikládáno, nežli ten, který vychází z toho, co síova ve spojitosti vlastně
znamenají, a že zřejmého úmyslu zákonodárcova. Rozhodčí soud, tohoto
předpisu dbalý, poznává, že »podnikovým úrazem« sluší rozumčti. š к o d-
135 livý a náhlý vnější zásah na lidský organismus, kterýžto náhlý
zásah musí býti v příčině spojitosti s úřední činností pojištěncovou.
Bylo zajisté zákonodárcovým úmyslem ochrániti pojištěnce v jeho ne-
štěstí, když při výkonu zaměstnání stane se bez vlastního zavinění obětí
tohoto zaměstnání, a nahraditi jemu nebo těm, o které je mu po zákonu
pečovati, takto způsobenou škodu, v tom záležející, že mu bylo znemož-
něno naplniti zákonitou dobu čekací.
Žalovaná strana ovšem namítá, že J. Š. zemřel srdeční chorobou,
tedy chorobou organismu, která s výkonem jeho zaměstnání v žádné pří-
činné souvislosti nestojí. Ale rozhodčí, soud přihlédaje ku výpověděm
svědků MUDra K. M., MUDra J. K. a ku dobrozdání těchto obou
lékařů, nabyl přesvědčení, že si J. S., o němž má rozhodčí soud na témže
základě prokázáno, že konal revisnf službu v Podkarpatské Rusi ža tu-
hých mrazů a že byl nucen přenocovati v železničních, netopených vo-
zech, smrtelnou chorobu přivodil výkonem svého zaměstnání bez vlastní
viny, že se tedy stal obětí své věrnosti práci. К přesvědčení tomu do-
spěl jmenovitě na základě lékařského dobrozdání, podle něhož je velmi
pravděpodobno, že Š. při cestování v Podkarpatské Rusi za tuhých ihrazů
a nocování v netopených železničních vagonech si přivodil onemocnění
chřipkou a zápal p4ic, kteréžto choroby nebyly chronickým stavem, měly
vliv a byly v souvislosti se srdeční vadou, které podle úmrtního listu
J. Š. konečně podlehl. J. Š. tedy sice zemřel chorobou orga-
nismu, ale tato byla způsobena podle přesvědčení rozhodčího soudu ne-
zvyklými a mimořádnými útrapami jeho služby, jeho smrt je tedy v pří-
činné souvislosti s výkonem jeho pojištěného zaměstnání.
Proto rozhodčí soud poznává, že při zkoumání zákonitosti vdovina
nároku předpisu § 5. (3) pens. zák. dbáno býti mělo a 'když se tak ne-
stalo, že je žaloba tohoto předpisu se dovolávající po zákonu odůvodněna.
Rentu žalobní a-vychovávací příspěvky bylo určití podle §§ 12., 14.,
15. a 17. pens. zák. a § 8. téhož zákona s přihlédnutím к základu shora
uvedenému.
Zákony, nařízení, výnosy a vyhlášky.
Péče o mládež á osoby odkázané
na veřejnou pomoc.
Zákon ze dne 15. února 1922, č. 71., o vystěhovalectví.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto
zákoně:
I. Ustanovení všeobecná.
§ 1. — Pojem v y s t ě h o v a l c e.
Vystěhovalcem podle tohoto zákona jest, kdo odchází z území Česko-
slovenské republiky do ciziny, aby si tam hledal výživy, nebo s úmyslem
již se nevrátíti, jakož i každý příslušník jeho rodiny, který ho doprovází
nebo následuje.
Vystěhování samo o sobě nemá v zápětí ztráty ^státního občanství.
Osoby, které cestují po moři v mezipalubí nebo v lodní třídě, již na-
řízení prohlásí za rovnocennou s mezipalubím, je pokládati za vyštěhovalce,
leč by bylo z okolností jasně zřejmo, že jdou do ciziny s úmyslem jiným,
než jaký uvádí prvý odstavec tohoto paragrafa
136