Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 62 (1923). : Právnická jednota v Praze, 488 s.
Authors:

PRAKTICKÉ PŘÍPADY.


Příspěvek k § 1220 obč. z. Dcera může sice žádati na svých rodiček o vyměření již věna před sňatkem, ale splatnost věna nastává teprve při uzavřeni sňatku.
M. H. žádala na svých rodičích již před sňatkem o vyměření a vyplacení věna, tvrdíc, že zamýšlí sňatek manželský s jistým mužem uzavříti, a okr. soud v J. i krajský soud v Hr. Kr. jako rekursní rozhodly, že rodiče jsou povinni své dceři přiměřené věno ve výši 3000 Kč do určité lhůty, t. j. do 30. listopadu 1922 zříditi. — Mimořádnému revisnímu rekursu rodičů vyhověl nejvyšší soud v Brně a rozhodl, že rodiče navrhovatelky jsou povinni své dceři věnem odevzdati pod exekucí při uzavření sňatku manželského 3000 Kč, a to z těchto důvodů:
Proti srovnalým usnesením nižších soudů přípustným jest dovolovací rekurs pouze z důvodů patrné nezákonnosti, odporu se spisy, neb zmatečnosti řízení (§ 16 nesporného patentu).
§§ 1219—1221 obč. z. výslovně ustanovují, že o určení přiměřeného věna může žádati nevěsta neb snoubenci, z čehož jasno, že tak se státi může před manželským sňatkem. — Zasnoubení uzavírá se dle § 45 obč. z. vzájemným slibem osob různého pohlaví vejíti příště ve stav manželský, uzavříti budoucně smlouvu manželskou. Prohlásili-li M. H. a Leop. M., že míní ve stav manželský vstoupiti, dlužno je ve smyslu §§ 1219 až 1221 obč. z. považovati za snoubence a není pochybnost rodičů o pevnosti tohoto projeveného úmyslu snoubenců ničím odůvodněnou. — Co do doby vyplaceni věna ustanovuje § 1220 obč. z., že rodiče mají dceři věno vyplatiti při jejím provdání.
Ustanovil-li tedy prvý soudce, že rodiče mají věno dceři odevzdati do 30. listopadu 1922, jest nařízení to ve zřejmém odporu se zákonem a bylo proto v tomto bodu změniti usnesení nižších soudů, jak shora uvedeno.
Tvrdí-li rodiče, že opřeli se zamýšlenému sňatku dceřině, jest toto jich zdráhání dáti k sňatku souhlas neodůvodněno, neboť neuvedli ničeho nepříznivého o ženichu dceřině, čímž by mohli toto své zdráhání odůvodniti (§ 1222 obč. z.). Tím, že určena výše věna prvním soudem na 3000 Kč, nebyl zákon porušen. — Byla-li usedlost rodičů odhadnuta po srážce dluhů na 25415 Kč a mají-li rodiče vybývati již pouze 2 dcery a 3 syny, zbude jim, kdyby každému dítěti dali po 3000 Kč = 15000 Kč, ještě 10000 Kč. Při tom však uvážiti dlužno, že není naprosto nezbytí, aby rodiče všech pět dítek vybyli najednou a že tudíž nemusí sáhnouti jen na kapitál, nýbrž že při postupném vybývání dětí budou moci aspoň z větší části k vybytí potřebné. vzíti z příjmů svého hospodářství. Není proto poukaz rodičů na povinný díl dcery případným a důvod dceru vyděditi nesprošťuje dle našeho práva rodiče povinnosti dceři dáti přiměřené věno (arg. § 1222 obč. z.). Žila-li navrhovatelka od svého 15. roku mimo dům rodičů, nepozbyla tím dle zákona nikterak nároku na přiměřené věno.
Kromě lhůty k vyplaceni věna, neshledal tudíž Nejvyšší soud v usneseních nižších soudů žádné nezákonnosti. Odpor se spisy aneb zmatečnost řízení však uplatňovány nebyly.
Rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně ze dne 9. ledna 1923 č. j. R-I. 1459-22.
Jr. Adolf Konečný.
Citace:
Příspěvek k § 1220 obč. z. Dcera může sice žádati na svých rodičích o vyměření již věna před sňatkem, ale splatnost věna nastává teprve při uzavření sňatku. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Právnická jednota v Praze, 1923, svazek/ročník 62, číslo/sešit 9, s. 355-357.