Sudiště pojistné smlouvy.

JUDr. E. J. Haas, advokát ve Fryštátě, nám píše:
Sem tam se ještě objevují pochybnosti, zdali u sudiště dle § 12, odst. 5 zák. o pojistné smlouvě č. 145/1934 Sb. z. a n. lze uplatňovati i nároky pojistní kovy proti pojistiteli ze soukromých pojišťovacích smluv, uzavřených přede dnem 20. ledna 1935, ve kterýžto den, jak známo, nový pojišťovací zákon vstoupil v platnost. Citované ustanovení ob sahuje, v souhlasu s §em 81 chystané novely zák. o soudní příslušnosti, důležitý průlom zásady § 65 j. n. o místní příslušnosti soudu bydliště žalovaného, neboť nyní mohou býti podány žaloby proti pojistiteli i u věcně příslušného soudu bydliště pojistníkova.
Jelikož jde o výjimku, třeba vyložiti cit. ustanovení restriktivně, což mnohdy svede k tomu, míti za to, že předpis § 12, odst. 5 cit. zák. přichází v úvahu jen v případech »nových« smluv, t. j. smluv uzavřených po dni 20. ledna 1935. Další zdánlivou oporu najde dotyčná argumentace ve znění § 162 cit. zák., který obsahuje výpočet oněch ustanovení cit. zák., která platí expressis verbis pro stávající již pojistné poměry.
Vydané komentáře se touto věcí neobírají, až na komentář Papouškův, k jehož názoru se připojilo následující usnesení vrchního soudu v Brně z 20. května 1938, R III 150/38, kterým bylo vyhověno stížnosti žalujícího pojistníka proti usnesení krajského soudu, odmítajícímu žalobu na plnění ze smlouvy z r. 1920 pro vznesenou námitku místní nepříslušnosti. Odůvodnění rekursního usnesení zní takto:
»Prvý soud vyhověl napadeným usnesením této námitce z důvodu, že platnost ustanovení § 12, odst. 5 zák. č. 145/1934 Sb. z. a n. se na tento spor nevztahuje, ježto v § 162, odst. 1 cit. zákona, v němž jsou uvedena ustanovení platící v době účinnosti tohoto zákona, ustanovení § 12 obsaženo není.
S názorem tím nelze souhlasiti a dlužno naopak přikloniti se k názoru stěžovatele, že v § 162 cit. zák. uvedeny jsou pouze předpisy práva materielního, týkající se obsahu pojišťovací smlouvy samé, ohledně nichž zákon nařizuje, že platí i pro stávající již pojišťovací poměry; ustanovení to nedotýká se však formálního práva procesního, jež je podle své povahy ius cogens, a tudíž otázky příslušnosti soudu, nově upravené v § 12 cit. zákona, a proto nebylo ani třeba otázku tu jako samozřejmou v zákoně tom zvláště upravovati.
Stížnost proto byla shledána důvodnou a bylo jí vyhověno.«
K tomu jen lze dodati, že totéž platí i o ustanoveních §§ 11, odst. 1, 119, odst. 2, věta 1., 142 až 145, 117, 122 a 159 až 161 cit. zák., která rovněž nejsou obsažena v § 162 cit. zák.

Citace:

Sudiště pojistné smlouvy. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1937-38, svazek/ročník 2, číslo/sešit 10, s. 328-329.