Manželské utrpení bankovního ředitele.

(Zemský soud civilní v Praze.)
Syn bohaté pražské rodiny utišil bouřlivé vlny svého mládí tím, že vplul do manželského přístavu s dcerou venkovského stavitele, která dostala věnem jen otcovské požehnání а k tomu svůdný obličej.
Tyto vlastnosti stačily rodinnému štěstí do té doby, než se stala mladá panička předmětem důvěrných pozorností příslušníků velkoměstského „zlatého mládí“. To ovšem nepřispělo k spokojenosti manžela, zvláště když mu „drahá“ choť stále předkládala za toilety tisícové účty. Když si konečně uvědomil, že by ho záletná a náročná choť přivedla do finanční zkázy, hledal pomoc u detektivního ústavu Ch., aby se zbavil výživy důkazem horkého činu, který se také skvěle zdařil.
Ač panička po východu z bytu „kličkovala" dvěma detektivům, mohli již za 14 dní klamanému manželi vítězoslavně telefonovati, že sedí panička v pasti. Pastí tou byl byt v domě na Starém městě, nacházející se v prvém i druhém poschodí a spojený vnitřními schody. Manžel na perutích touhy dojel na večer autem k domu, kde byl očekáván oběma „pomocníky“. Smluvil s nimi strategický plán:
Posadil se totiž sám na schody před dveřmi bytu v I. poschodí, zatím co jeden detektiv číhal před vchodem do bytu v II. poschodí a jeho kolega před vchodem do domu. Tři hodiny seděl manžel na schodech, při čemž upřeně se díval na kukátko u dveří, jež se občas pohnulo.
Domovnice kroutila povážlivě hlavou nad tím, proč vlastně ten pán na schodech tak dlouho sedí a na kukátko hledí a byla celá pryč, když jí ten pán na její dotaz, proč tam vlastně sedí, odsekl, že chce „vysedět“ svoji paní.
A vyseděl ji. Před půlnocí se konečně otevřely dveře prvého poschodí, z nichž vystoupil oblečený velkoobchodník s udiveným dotazem, co ten pán na schodech vlastně chce. Neztratil duchapřítomnosti, ani když ho manželský sok zcela vážně ujistil, že hledá v jeho bytě svoji paní. Dokonce pozval ho s pohostinským gestem k prohlídce bytu a přísahal, že prý je slaměný vdovec a proto celý večer prohlíží sám v bytě obchodní knihy. Počítal s tím, že panička uprchne z bytu vchodem ve druhém poschodí, aniž by ovšem tušil, že jest tam detektiv, který stál tam jako Cerberus v podsvětí. Tak se stalo, že panička prchala zase po schodech do prvého poschodí zrovna — do náruče manžela.
Následovala potom dramatická scéna, při níž byly vyměněny poklony při podobné příležitosti pochopitelné a které se skončily za asistence detektivů policejním protokolem.
Měla dozvuky u zemského soudu, který po zakročení advokáta dra Tykače ze Smíchova povolil rozvod a rozluku z výhradní viny manželky, takže pan ředitel zbavil se nehodné ženy, kterou patrně pálilo dobré bydlo, bez finančních obětí.

Citace:

Manželské utrpení bankovního ředitele. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 10, s. 122-123.