Je faktický rozdíl u dcery mezi „věnem" a „výbavou" či výpravou?

Pravdu má žalovaný, že nelze pojmy »věno« a výbavu stotožňovati a dcera nároku na »výbavu« — alespoň v tom smyslu, že by mohla žádati výbavu vedle věna — nemá, avšak žalovaný nemůže z toho nic těžiti pro svůj názor, že nemaje zákonné povinnosti dceři poříditi vedle věna ještě výbavu a nábytek, nemá ani povinnosti žalobkyni na dceřinu »výbavu« vynaloženou částku hraditi. Z přednesu strany žalující je vidno, že žalobkyně nežádá náhrady za pořízenou výbavu, na kterou by dcera měla nárok mimo věna, nýbrž že se domáhá náhrady oné částky, za kterou dceři právě na účet věna jí podle § 1222 obč. zák. příslušejícího pořídila věci, kterých je pro první zařízení domácností novomanželů třeba a které zákon shrnuje v § 1231 obč. zák., jednajícím ovšem o nároku syna ženicha proti rodičům pod výrazem »výbava«, správně výprava. Je-li však vynaloženou částku pokládati za část věna, je v projednávaném případě lhostejno, co za ni bylo pořízeno, kdy to bylo pořízeno a, zdali to, co bylo pořízeno, je také přiměřeno poměrům zúčastněných osob. Nebylo žalovaným ani tvrzeno, ani byť i jen z daleka naznačeno, že by jeho dcera — podle spisu v době sňatku již plnoletá — se způsobem, jak žalované zálohy na věno bylo použito, nebyla souhlasila a je přece zajisté úplně na ní, jak chce hotovosti jí podle § 1222 obč. zák. dané věnem použíti. Možná, že by žalovaný, kdyby byl své zákonné povinnosti v § 1222 obč. zák. stanovené býval dostál, byl s částkou nutnou pro první zařízení nové domácností dcery naložil jinak, že by byl pořídil jinou výbavu. Když však své povinnosti nedostál a žalobkyně potřebný náklad učinila za něj, zaplativši dceři s jejím souhlasem v hotovosti, co tato uznala v mezích dotační povinnosti otcovy za potřebné, nemůže jí žalovaný proto odepírati náhradu částky, kterou by za všech okolností byl musil jako věno vynaložiti.
Obavy dovolatelovy, že by na něm mohlo dodatečně býti vymáháno ještě věno, protože nyní žalovanou částkou zaplatil jen výbavu a nábytek, jsou vyvráceny již vývody, kterými bylo nahoře dolíčeno, že částka, která nyní je na žalovaném vymáhána z důvodů pořízení výbavy a pojmově do ní spadajícího nábytku, je v pravdě žádána jako část věna k pořízení »výbavy« spotřebovaného. Z toho plyne, že bude do úhrnné částky, která by snad byla budoucně soudem jako přiměřené věno určena, započítati také částku, které nyní na žalovaném z domnělého titulu výbavy a nábytku byla vysouzena.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 11. února 1925 čj. Rv-I. 1884-24.
Dr. Jiří Gürltch.

Citace:

Je faktický rozdíl u dcery mezi „věnem" a „výbavou" či výpravou?. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, s. 240-241.