— 223 —
Prodá-li někdo věc cizí zatajiv, že jedná jen jako zmocněnec vlastníkův, tedy ručí kupiteli za vady oné věci prodané přímo a netoliko podpůrné vedle vlastníka. (Příspévek k výkladu §§ 922., 923., 932. a 1017. vš. obč. z.)
Za prokázaný byl uznán v podstatě tento děj skutkový na základě provedeného sporu:
Domkař X. dovedl do trhu a prodal tam žalobkyni Y. krávu svojí tchýně s ujištěním, že kráva ta jest z jeho chovu a že je zdravá, že za ni ručí, přijal za ni od žalobkyně trhovou cenu a odevzdal ji tchýni přítomné. Zároveň s kravou doručil pak žalobkyni dobytčí pas, znějící ale na tchána jeho, avšak pouze s udáním jména, příjmční a čísla domku.
Kráva byla koupena k chovu, ale hned na to vyšlo na jevo, že jest stižena výklopem dělohy, vadou to dle zvěrolékařského posudku nevyléčitelnou a činící krávu k chovu naprosto nezpůsobilou.
Následkem toho podala kupitelka na prodávajícího domkaře žalobu, aby dotyčná smlouva kupní byla prohlášena za zrušenou a aby byl žalovaný uznán povinným odebrati si krávu zpět a vrátiti trhovou cenu, přesvědčivši se ještě před žalobou, že vlastnice krávy i její manžel jsou úplně nemajetní a domek že připsán jest žalovanému.
Žalobě té bylo dáno místa soudem instance první, jelikož námitka žalovaného, totiž nedostatku passivní legitimace ke sporu uznána byla za nepodstatnou vzhledem ku všeobecnému znění §u. 922. vš. obč. z., dle něhož každý, kdo jinému úplatně nějakou věc zcizuje, bezvýminečně ručí za vady její, aniž by tedy bylo třeba nejprve vlastníka na záruku ze správy žalovati a teprve pro škodu následkem nesplnění její od vlastníka se hojiti na prodavateli nevlastníku.
Druhá i třetí stolice potvrdily tento rozsudek a sice c. k. nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Jest zjištěno, že při kupu, o nějž běží, byl prodavatelem žalovaný a že se při něm zaručil, že kráva, již žalobkyni prodával, jest zdravá. ('§ 923. vš. obč. z.)
Že by žalobkyni sdělil, že jedná jménem tchýně, resp. za ni a jejího manžela, netvrdí ani žalovaný sám; byla-li mu snad oběma poslednějšími udělena plná moc, tedy nemá tato, zůstala-li tajnou, žádného vlivu na práva žalobkyně. (§ 1017. vš. obč. z.)
Mezi žalobkyni a žalovaným byla tudíž uzavřena smlouva a jest prvnější oprávněna svoje práva z této smlouvy proti žalovanému odvozovati a uplatňovati; nebyloť její povinností, aby pravého vlastníka dotyčné krávy vypátrala.
Popírá-li tedy žalovaný passivní legitimaci žalobní, tak k tomu nelze přihlížeti a jednal-li vlastním jménem, pak musí ručiti jako prodavatel po rozumu zákonných ustanovení §§ 922., 923. a 932. vš. obč. z.
(Rozhodnutí c. k. nejv. soudního dvoru ze dne 29. prosince 1910 č. j. Rv III 465/10 .) Křepelka.