Příspěvek k §u 391 ex. ř. Jestli-že odpůrce ohrozené sírany, které do určené lhůty povoleno bylo prozatímně opatření, k soudu složil jistotu v peněžité částce a následkem toho opatření to vykonáno nebylo, není po uplynutí lhůty závady, aby jemu jistota ta nebyla vydána.

Usnesením prvního soudu bylo A. proti B. povoleno prozatímně opatřeni do právoplatného rozhodnutí sporu, mezi nimi zahájeného, nejdéle na dobu do 1. listopadu 1919 s dodatkem, že opatření to nebude vykonáno a opatření již vykonané bude zrušeno, když B., složí k soudu jistotu 15000 Kč. B. jistotu tu složil a bylo opatřeni zrušeno. — Po uplynutí určené lhůty žádal B. za vydání jistoty. První soud po výslechu A., který souhlas odepřel, návrh na vydání zamítnul, jelikož pro sporný nárok navrhovateli bylo zřízeno zástavní právo, které se zřetelem k tomu, že spor dosud není ukončen, na dále trvá, jehož zánik kdykoliv formálně je vázán na souhlas navrhovatele dle § 467 ob. obč. z. po případě výrok soudu, jej nahražující, Odepřel-li navrhovatel souhlas, nemá odpůrce jednostrannou disposici nad jistotou a nelze mu ji vydati.
Rekursní soud, změniv usnesení prvního soudu, povolil vydání jistoty v podstatě s odůvodněním, že prozatímně όρη tření co celek uplynutím lhůty, pro kterou bylo dáno zaniklo a pominulo také právo zástavní navrhovatelovo na jistotu tu, takže není důvodu, aby zadržována byla v soudním uschování.
Nejvyšší soud usnesení rekursního soudu potvrdil. Názor stěžovatelův, že B,, složiv k odvrácení výkonu prozatímního opatření povoleného jistotu 15000 Kč, nemůže jednostranně žádati za její vrácení, dokud ohrožený nárok nepřestane býti sporný, nelze uznali za správný. Účelem každého prozatímního opatření jest zajištění ohroženého nároku navrhovatelova. Složí-li odpůrce jistotu ve smyslu § 391 ex. ř. a zruší-li se následkem toho prozatímně opatření, slouží onomu účelu na dále jistota ta. Z toho plyne, že v případnosti, o kterou jde, zástavní právo, nabyté navrhovatelem na složené jistotě, nastoupilo jakožto prostředek zjišťovací na místo soudního zákazu a příkazu dotyčným prozatímním opatřením vysloveného, takže ohrožený nárok navrhovatelův odtud nebyl více zajištěn oním zákazem a příkazem, nýbrž zajištěn byl zástavním právem na složené jistotě. Tomu není na závadu/že v § 387 ex, ř. složení jistoty, po případě zřízení zástavního práva se neuvádí jako prostředek zajišfovací, kdyžtě prostředky ty jsou tam uvedeny příkladmo, nikoliv výlučně. Právě pro vytčenou náhradní povahu nabytého práva zástavního na jistotě nemůže však zajištění tímto právem zástavním sabati dále, než ono zajištění, jež původně získáno bylo povoleným zákazem a příkazem. Když tedy toto posiez uvedené zajištění bylo časově omezeno tím, že prozatímní povolení k výslovnému návrhu strany ohrožené povoleno' bylo· nejdéle do 1. listopadu 1919, takže uplynutím této lhůty povolený zákaz a příkaz sám sebou byl by pozbyl účinnosti, dlužno uznali, že také zajištění právem zástavním na složené jistotě bylo omezeno stejnou měrou časově, tudíž nejpozději dnem 1, listopadu 1919 zaniklo, což má v zápětí, že složená jistota se uvolnila a beze všeho odpůrci strany ohrožené může býti vydána.
Jest sice správno, že kdyby jistota nebyla bývala složena, strana ohrožená byla by mohla vymoci si prodloužení lhůty stanovené v prozatímním opatření do 1. listopadu 1919 a tím spolu prodloužiti zajištění svého nároku, kterážto možnost byla jí však odňata tím, že povolené prozatímní opatření po složení jistoty bylo zrušeno. Ale ohrožená strana mohla si přes to> zabezpečili další zajištění svého nároku, kdyby včas byla podala opětný návrh na povolení přiměřeného prozatímního opatření, jehož účinky byl by mohl odpůrce opět odvrátili jen složením jistoty, nebo ponecháním jistoty již složené, jako náhrady za opatření prozatímní znova povolené. Opomenuvši tak se zachovati, musí strana ohrožená sama sobě přičítali, že pozbyla zajištění svého nároku, a nemá důvodu stěžovali si do usnesení soudu rekursního, jímž odpůrci bylo povoleno vydání jistoty.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 1920, čj. R. I. 251/20-1. Schin.

Citace:

Příspěvek k §u 391 ex. ř.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 8, s. 319-320.