Rozhodl-li se kupující u výkonu volby dle čl. 356 obch. z., dav dodatečnou lhůtu k plněni, při nedodržení této požadovati úhradu škody pro nesplnění, jest volba jeho definitivní a nemůže již požadovati plnění in natura.

Firma A zakoupila podle uzávěrky ze dne 8, května 1915 od žalovaného В 500 m3 dříví, které se jí tento zavázal dodati dle možnosti. Žaloba její, aby В odsouzen byl dodati jí do uzavírky se nedostávající zbytek, byla ve všech stolicích zamítnuta.
Z důvodů první stolice: Dopisem ze dne 3. prosince 1917 urgovala A zbytek a dodala, »nebude-li dříví do 1. března 1918 dodáno, nepřijmu je více, nýbrž jinde zakoupím a budu domáhati se na Vás náhrady škody«. Tímto dopisem vykonala žalobkyně právo volby dle čl. 355. obch. z. vyhrazené a nemůže žádat nyní opětné splnění smlouvy (čl. 277, 356 obch z.). Že byl žalovaný v prodlení s dodávkou, plyne z toho, že dosud zbytek dříví nedodal, a nebylo třeba rozebírati otázku, stalo-li se tak vinou jeho či nikoli a bylo-li mu možno, když byl na vojně, ve lhůtě mu dané dříví dodati, poněvadž podmínka »dodání dle možnosti« byla smluvena ve prospěch žalovaného a měla by význam jen v tom případě, kdyby žalovaný chtěl dodávati po lhůtě (po 1. březnu 1918) a žalobkyně by plnění odmítala.
Z důvodů nejvyššího soudu : Pokud jde (především o důvod č. 4. § 503 c. ř. s., na němž závisí oprávněnost důvodu č. 2 téhož paragrafu, jest pro posouzení otázky, byla-li žalobkyně volbou ve smyslu čl. 355 a 356 obch. z. dopisem ze dne 3. prosince 1917 vykonanou vázána, či zda přes to jest oprávněna ještě žádati splnění smlouvy, rozhodným obsah tohoto dopisu a právní staiv, jaký tímto dopisem byl mezi stranami stvořen.
Dle tohoto dopisu udělila žalobkyně žalovanému ke splnění smlouvy dodatečnou lhůtu do 1. března 1918 s pohrůžkou, že po uplynutí této lhůty další přijetí dříví odepře, dříví jinde zakoupí a žalovaného bude žalovali na náhradu škody. Žalobkyně tvrdí, že se teprve z dopisu žalovaného ze dne 9. prosince 1917 dověděla, že žalovaný vykonával domobraneckou službu, a uvádí, že jí žalovaný v tomto dopise síděM, že mu nebylo možno dříví dodati, poněvadž se svého obchodu z tohoto důvodu musil vzdát. Žalobkyně dopis ten nepředložila,: takže doslovné znění jeho není známo, avšak z toho. co žalobkyně o obsahu jeho uvádí, dlužno sonditi, že žalovaný sice žalobkymi vysvětloval nebo se omlouval, proč dříví nemohl dodati, neplyne však z něho, že by byl s rozhodnutím žalobkyně dopisem ze dne 3. proistoce 1917 učiněným nesouhlasil nebo proti stanovisku žalobkyní v něm zaujatému nějakým způsobem se ohradil Poněvadž puk žalobkyně netvrdí, že by byla toto své stanovisko později změnila, musil žalovaný pravenu přepokládali, že žalobkyně dodání dříví více nežádá, že j kdyby dodáno bylo. je nepřijme, nýbrž že bude na něm požadovali náhradu škody a něměl tedy příčiny, aby zbytek dříví, který měl ještě dodati, pro žalobkyni opatřoval a jí dodával. Právní .stav vytvořený oběma dopisy shora citovanými byl tedy ten, že žalobkyně ve smyslu čl. 355 a 356 obch. z. se rozhodla pro náhradu škody a žalovaný toto rozhodnutí mlčky akceptoval. Následkem toho jest žalobkyně na toto své rozhodnutí vázána a není třeba se obírati otázkou, byl-li žalovaný y prodlení čili nic, zda toto prodlení zavinil anebo zda je tu některý z případů vyšší moci uvedených v závěrečném listě.
Byla tedy věc sondy nižšími správně posouzena a následkem toho nebylo se třeba obírati dalšími námitkami žalovaného a prováděli důkazy o nich nabízené. Tím padá také uplatňovaný důvod dovolací č. 2 § 503. c. ř. s.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 8. června 1920, Rv 1 225/20. -er.

Citace:

Rozhodl-li se kupující u výkonu volby dle čl. 356 obch. z., dav dodatečnou lhůtu k plněni, při nedodržení této požadovati úhradu škody pro nesplnění, jest volba jeho definitivní a nemůže již .... Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 11, s. 443-444.