Ustanovení § 406 c. s. ř. obsahuje všeobecný předpis týkající se processního řízení vůbec.

Anna M., domkářka v Hradešicích, podala proti manželům Karlu a Marii M. tamtéž žalobu, domáhajíc se výroku soudního o tom, že žalované straně nepřísluší právo jízdy a průhonu dobytka prostorem mezi usedlostmi obou sporných stran se nalézajícím, část veřejného statku č. kat. 4237 tvořícím, na úkor práva výhradného užívaní prostom tohoto dle hospodářských potřeb její usedlosti čp. 52 v Hradešicích, přisouzeného žalobkyni právoplatným rozsudkem ve sporu s obcí hradešickou.
Okresní soud v H. žalobě této vyhověl. Žalovaní podali z rozsudku odvolání, v němž namítali, že žalující strana nabyla věcného práva dle § 481 obč. zák. soudním uložením listiny svědčící zřízení služebnosti teprve za sporu krátce před vynesením rozsudku.
Krajský soud v P. vyhověl tomuto odvolání a připojil se názoru v něm projevenému z toho důvodu, že podmínkou přisouzení nějakého nároku jest, aby nejen existence, ale í žalovatelnost jeho vzešla před podáním žaloby, a že jen z důvodu procesní ekonomie ustanovil soudní řád výminku v § 406 při žalobách plnění, kde dostačí, nastalа-li platnost a tím i žalovatelnost plnění třeba během sporu, jen stalo-li se to před vynesením rozsudku.
Toto ustanovení jest ale ustanovení výminečné a nedá se rozšiřovati na jiné spory a zejména ne na spory к ochraně práva vlastnického nebo služebnosti, takže výtka nesprávného právního posouzení
věci v tomto směru jest odůvodněna a musela býti žaloba pro tentokráte zamítnuta.
Na dovolání žalující strany obnovil nejvyšší soud rozsudok I. instance.
Vycházel z právního náhledu, že žalobkyně nabyla služebnosti užívání části veřejného statku v žalobě blíže popsané již dne 8. května 1919, kdežto rozsudek byl vynesen 15. května 1919 a že ustanovení § 406 c. s. ř. obsahuje všeobecný předpis týkající se procesního řízení vůbec. Vyslovuje se v tomto předpisu, že co do splatnosti plnění rozsudek zníti musí díle stavu věci v době, kdy byl vydán. Vyjde-li tedy v řízení na jevo, že nárok žalobcův je oprávněn, je tím zároveň dovoděno, že žalobní nárok dodatečně nabyl věcné i formální oprávněnosti, byť i v době podání žaloby nebyl ještě býval odůvodněn. Příčilo by se ostatně zásadě procesní ekonomie, ve které § 406 c. ř. s. má svůj původ, vylučovati použití jeho ve sporech o oduznání služebnosti a odmítati konečné vyřízení věci к rozhodnutí zrale bez nutkavého důvodu. Povolání jest tudíž dle § 503 čís. 4. c. s. ř. odůvodněno.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 1920, čj. Rv. I. 7/20.
Dr. Popper.

Citace:

Ustanovení § 406 c. s. ř. obsahuje všeobecný předpis týkající se processního řízení vůbec.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 9, s. 349-350.